František je děvkař
František je děvkař
O natáčení O filmu
František Soukenický trpí slabostí na ženy. Je to děvkař. Tu ho zaujme žena ladných tvarů, tu zase žena důvtipná a bystrá. František je střídá jako na běžícím pásu. Není divu, když ho jednoho dne žena vyhodí z domu, na který si právě vzal hypotéku. A aby to nebylo málo, je mu odebrána licence psychiatra. Po mnoha letech je nucen vrátit se ke své matce. Ta svého syna nekriticky adoruje, což nemůže vystát Miloš, Františkův starší bratr. František zjistí, jak těžké je pro odstaveného psychiatra nalézt nové uplatnění. Nakonec se nad ním smiluje bratr a nabídne mu místo učitele v autoškole, kterou provozuje. Nejsou to jednoduché chvíle, ale František se nevzdává. Krev do žil mu vlije Eliščino skrývané těhotenství a možnost být otcem…
„Vždycky mě štvala představa, že děvkař nebo sukničkář musí být nějaký elegantní krasavec, nějaký takový ten hezounek z reklamy na máslo. Přitom nejslavnější český sukničkář Kristián je vlastně pěkně slizký ohava (ať mi to Oldřich Nový promine). Sukničkáři se vyznačují spíše než povrchní krásou jistou urputností. Oni se prostě dokážou dívat ženě do očí déle než jiní muži. Často pak bývá sukničkářství vedlejší produkt nějakého mnohem závažnějšího defektu. Kristián spíše touží po nějaké zábavě než po ženských…Svěrák, který často hraje postavy se sklony k zahýbání, vidí problém především v zatuchlosti manželství. Postava Vrány ve filmu Vrchní, prchni! je zase typický slaboch a ženské se na něj lepí. František Soukenický by s nimi mohl hrát mariáš. Je to takový milý medový chlapík, o kterého se všechny ženy chtějí starat. Jde na to přes tu mateřskost. Oni mají nutkání se o něj starat a on těm všem ženám chce pomoct...ve skutečnosti pak od nich prchá po okapu.“
Scénář filmu František je děvkař vznikal přibližně rok a půl. Při psaní scénáře měl Jan Prušinovský jasnou představu o obsazení role Františka Josefem Poláškem. Vzájemnou spolupráci si vyzkoušeli už v roce 2005 na Prušinovského studentském filmu Nejlepší je pěnivá. „Pepu Poláška jsem viděl před mnoha lety v Komediografu a poprvé jsem ho tam viděl, jak dělá svou legendární scénku „Trolejbusem ze Zlína do Otrokovic“. Bylo to v době, kdy jsem měl napsaný scénář k filmu Nejlepší je pěnivá,“ popisuje Prušinovský. „Když jsem viděl, jak Polášek imaginárním trolejbusem přejíždí jednoho chodce za druhým, bylo mi jasné, že toho osmnáctiletého kluka z mého scénáře musí hrát on. Že bylo Poláškovi už čtyřicet mi nevadilo a klidně jsem kvůli němu scénář přepsal,“ dodává. A to se Prušinovskému vyplatilo. Adaptace povídky Karla Kuny - studentský film Nejlepší je pěnivá, získal řadu ocenění na festivalech studentských filmů. Když pak začal vznikat námět k filmu František je děvkař, měl Polášek u Prušinovského hlavní roli jistou. „Samozřejmě, že Polášek stejně jako kterýkoli jiný herec, má svá specifika, takže jsem bral při psaní scénáře ohledy na to, co by mu mohlo sedět a co ne. Při natáčení jsme v několika scénách s Pepou improvizovali, vždy jsme zkoušeli dvě různý polohy,“ říká Jan Prušinovský a dodává: „Jedné jsme říkali „charakter“ a druhé „pičus“. Ve střižně pravidelně vyhrával ten „pičus“. “
Film František je děvkař se natáčel v průběhu srpna a září 2007. Natáčelo se na více než dvaceti lokacích v Praze a na okraji města v Chýni. „Natáčení probíhalo zřejmě v naprostém klidu, protože už si na něj vůbec nevzpomínám. Měl jsem dva opravdu výtečné spolupracovníky - asistenta režie Honzu Lišku a skriptku Stáňu Hoškovou. Jedna půlka mého mozku byl Honza Liška, který organizoval natáčení. Druhou půlkou mého mozku byla Stáňa Hošková, která kontrolovala, aby scény dávaly nějaký smysl, herci byli v záběru a správně artikulovali,“ popisuje Prušinovský.
O vizuální koncepci a hudbě
Plakát k filmu namaloval malíř, grafik a ilustrátor Tomáš Bím. „Znal jsem jeho práci a přišlo mi, že jeho obrazy mají podobnou atmosféru, jako film, který jsem natočil. Bím má specifický, jemný a přitom suchý humor, a proto jsme ho oslovili, aby namaloval plakát. Myslím, že je docela dobrý. Snoubí se v něm taková dětská naivita s určitou dospělou rafinovaností, což koresponduje s hlavní postavou, Františkem Soukenickým,“ vysvětluje režisér. Petr Hapka je autorem filmové hudby, kterou složil a nahrál přímo pro tento film. Ve filmu jsou také slyšet úryvky mnoha písní, řadu z nich nazpívala Hana Hegerová - Mapa lásky, Čím dál víc nebo Svatební píseň. Ve filmu zazní dále například Tichá noc v podání Kühnova dětského sboru, Ďábel z Vinohrad od Suchého a Šlitra a další.
