Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potraty

2. 8. 2008

Potrat

Tento článek pojednává o spontánním neboli samovolném potratu. O uměle navozeném potratu pojednává heslo pojednává článek interrupce.

Potrat je ukončení těhotenství zánikem embrya nebo plodu před porodem. Potrat je definován vyhláškou ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988 §4: Potratem se rozumí ukončení těhotenství ženy, při němž:

  • plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů
  • plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu
  • z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice

Problémem této definice je, že nerespektuje úspěchy neonatologie. Protože je možné udržet při životě i velmi časně narozené plody, je v některých zemích potrat definován pouze stářím plodu. O potratu se pak hovoří při vypuzení plodu mladšího než obvykle 20 až 22 týdnů. K potratům dochází poměrně často, nicméně ovbykle není potrat rozpoznán a žena jej pokládá za oddálenou menstruaci. Proto se odhady incidence potratů pohybují v rozpětí 10-50 % těhotenství.

Příčiny potratů

Čistě arbitrálně lze příčiny potratů rozdělit na příčiny na straně matky a příčiny na straně plodu.

  • příčiny na straně plodu
  • příčiny na straně matky
    • anomálie dělohy
    • interní onemocnění matky
    • infekce matky
    • úraz matky

 

 

Interrupce

 

 
 

Interrupce, umělé přerušení těhotenství nebo umělý potrat je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Bývá též nazývána prostě potrat, toto slovo ovšem v původním významu znamená samovolné (nezamýšlené) úmrtí plodu před porodem.

Interrupce představují velký etický problém, na který se vyskytují ve společnosti přinejmenším dva vyhraněné názory. Z technicko-chirurgického hlediska je miniinterrupce (interrupce v rané fázi těhotenství) běžný lékařský zákrok, se stářím plodu roste i riziko pro zdraví matky, např. riziko neplodnosti. Kromě fyzických komplikací existuje i riziko psychických komplikací v podobě postinterrupčního syndromu.

 

  •  

 Způsoby provedení interrupce

V závislosti na stádiu těhotenství je interrupce prováděna rozličnými metodami. Chemická interrupce je obvyklá metoda do devátého týdne těhotenství. Procedura sestává z podání buď methotrexatu nebo mifepristonu (RU-486) následovaným podáním misoprostolu. Asi 8 % z těchto interrupcí vyžaduje následný chirurgický zákrok, obvykle podtlakové odsání.

V prvních patnácti týdnech je interrupce podtlakovým odsáním jednou z nejběžnějších metod chirurgické interrupce, která nahrazuje riskantnější kyretáž. Ruční odsátí odstraní embryo pomocí ruční stříkačky, zatímco pro elektrické odsátí se využívá sání elektrické pumpy. Od patnáctého až asi do osmnáctého týdne se roztažení děložního hrdla provádí chirurgicky a chirurgie asistuje i při následném odsávání.

Při roztažení děložního hrdla a následné kyretáži se děloha vyprazdňuje vysátím pomocí zvláštního přístroje. Kyretáž je čištění stěn dělohy kyretou. Roztažení a kyretáž je standardní gynekologický postup, který se vykonává z mnoha důvodů, například vyšetření.

Jak se plod ve třetím trimestru zvětšuje, musejí se používat jiné techniky. Předčasné vypuzení plodu může nastat po podání prostaglandinu. Tato metoda může být doplněna vstříknutím roztoku soli nebo močoviny do plodové vody. Velmi pozdní interrupce se mohou provést kontroverzním roztažením děložního hrdla a vypuzením celého plodu nebo rozříznutím dělohy a vyjmutím plodu. Druhý popisovaný způsob je podobný císařskému řezu. Metody vyžadují chirurgické rozdrcení hlavy plodu před jeho vyjmutím.

 Spor o oprávněnost interrupce

Interrupce v současnosti představují etický problém, který má přesah do politiky a vede k vytváření vlivových sdružení obou táborů.

Z průzkumu veřejného mínění z roku 2008 vyplývá, že Češi jsou v otázce interrupcí tolerantní. Celkem 23 % respondentů souhlasí s tvrzením "potrat je vždy vražda dítěte" a 71 % souhlasí s tvrzením "jsem proti jakémukoli omezení potratů"

Pro-choice

Mezi zastánci práva na interrupce, kteří jsou označování jako „pro volbu“ (pro-choice), existuje široké spektrum názorů, počínaje právem na interrupci za jakýchkoli okolností, přes právo na interrupci jen v určitých případech (např. po znásilnění nebo incestu) nebo povolením interrupce jen do určité doby od početí (např. do třetího trimestru, který je obecně považován za dobu, po které je plod schopen přežít mimo tělo matky). Většina zastánců práva na interrupce argumentuje tím, že embryo nelze považovat za jedince schopného samostatného života mimo tělo matky a dokud mozek neexistuje nebo funguje příliš jednoduše, jedná se o část těla matky, ne o novou individuální lidskou bytost.

Někteří zastánci práva na interrupce výslovně nepopírají, že zárodek nebo plod je počínající lidskou bytostí, ale považují za eticky přijatelné a v souladu s pomyslným zájmem této bytosti, aby se nenarodila do nepříznivých podmínek – toto rozhodnutí považují za odpovědnost matky, případně obou rodičů. Tento postoj lze přirovnat k praxi některých přírodních národů, kde bylo běžnou praxí zbavovat se nadpočetných novorozenců, které by rodina (matka, kmen) neuživila. Proto také odpůrci interrupcí argumentují, že tolerance interrupcí vede i ke snížení úcty k již narozeným dětem, které rovněž nejsou jedinci schopnými samostatného života a nemají rozvinoutou lidskou osobnost.

Pro příznivce feministického hnutí a levicových či liberálních filosofií je často pro-choice politika nedílnou součást jejich politického názoru. Obvykle považují právo na interrupci za lidské právo ženy a snaží se o jeho prosazení v zákonech všech zemí. Někteří aktivisté podnikají akce, které mají přinést ženám ze zemí se zakázanou interrupcí osvětu o ní a možnost jejího provedení. Nejznámějším případem z poslední doby je případ lodi Langenort u polských břehů. Na její palubě jsou v mezinárodních vodách prováděny interrupce pomocí prostředku RU 486.

 Pro-life

Skupina pro-life (pro-život) má své stoupence zejména v řadách pravicových a středových konzervativců a stoupenců různých církví a náboženských vyznání. Významné církve a náboženské směry (zejména islám, judaismus, katolická církev a evangelikální církve) interrupce principiálně odmítají. S názorem skupiny pro-life na interrupce se ale shodují i někteří lidé, kteří jsou obecně názorově zaměřeni opačně, tedy ti liberálové, kteří kladou důraz i na svobodu lidské bytosti po narození i před narozením a neupřednostňují právo matky před právy dětí či otců.

Odpůrci interrupce nejčastěji argumentují tím, že člověk je člověkem od početí a že již zygota je reálně existující lidský jedinec s právem na život a statusem člověka bez ohledu na to, že například mozek prozatím není plně funkční a jedinec není plně samostatný. Umělý potrat (v podstatě jakýkoliv útok na zygotu, hormonální antikoncepcí vypuzující oplodněné vajíčko z dělohy počínaje a potratem při porodu konče) je tedy podle nich zpravidla vraždou – úmyslným a neoprávněným zabitím člověka. Někteří odpůrci potratů požadují zákonné omezení interrupcí pouze na ty lékařsky opodstatněné. Jiní nepovažují státní regulaci za řešení a apelují přímo na lidskou odpovědnost. K rozrůznění názorů dochází ohledně oprávněnosti interrupcí v případě vážného poškození plodu nebo stavu ohrožujícího život matky, znásilnění a podobných krajních případech.

Odpůrci potratů též poukazují na případné zdravotní a zejména psychické potíže, které mohou u osob podstoupivších potrat nastat (tzv. postinterrupční syndrom).

Dilematické přístupy

Kromě ideologicky krajních pozic existují i různé přístupy, které rozhodování o interrupci považují za dilema mezi různými hodnotami, které jsou v kolizi (sporu). Lidé, kteří zastávají některý z takových přístupů, zpravidla nepovažují zárodek nebo plod ani za zcela hotovou osobu, ale ani za pouhou část těla ženy. Vznik života mohou chápat jako postupný proces, který nelze redukovat na okamžik početí či narození. Interrupci mohou považovat ne za vraždu, ale neutrálněji a obecněji za zabití, které za určitých okoloností může být eticky přijatelné. Relevantními dilematy může být například volba mezi životem ženy a životem dítěte (hrozí-li vyšší riziko smrti ženy při porodu), otázka správnosti přijmout dítě počaté znásilněním apod. V případě interrupce z důvodu rizika nebo jistoty závažného zdravotního postižení dítěte nebo tíživých sociálních podmínek bývá řešeno dilema mezi předpokládanými skutečnými zájmy dítěte a mezi abstraktní ideologickou hodnotou života. Právo na život je v takovém přístupu poměřováno s právem na kvalitu života, přičemž zabití není chápáno výlučně jen jako čin proti zájmu dítěte.

Zastánci dilematických přístupů netvoří monolitní ideologicky semnknutý šik a proto v některých názorech mohou mít blíže k ideologii pro-choice, v jiných k ideologii pro-life.

Lékaři

Lékaři, podobně jako lidé jiných odborností, mají na interrupce různé názory dle země působení, svého odborného a pracovního zařazení, osobních zkušeností a názorů nebo náboženského vyznání.

Gynekologové vázaní pracovní smlouvou se při odmítnutí tyto zákroky vykonávat mohou dostat do sporu se zaměstnavatelem nebo s pacientkou, která zákrok požaduje, na druhé straně podle zákonů mnoha zemí (včetně ČR) nesmějí být lékaři nuceni tyto zákroky vykonávat, je-li to v rozporu s jejich svědomím. Lékaři na jedné straně přicházejí bezprostředně do styku s odstraňovaným plodem a s jeho projevy počínajícího života, na druhé straně vidí následky nelegálního potratu, případně i nechtěného narození, a snaží se jim zabránit. Původní podoba Hippokratovy přísahy umělé potraty lékařům provádět zakazuje.

Někteří embryologové považují za vznik nového jedince například čas, kdy se v lidské blastocystě diferencují dva zárodečné listytrofoblast a embryoblast.[zdroj?]

Politika a právo

Právní pojetí interrupcí na mapě Světa
Právní pojetí interrupcí na mapě Světa

Spor o interrupce hraje velikou roli v politice těch států, kde má významný vliv náboženství, např. Polsko, Irsko a USA. Ve státech, kde mají obě skupiny přibližně vyrovnanou sílu, se snaží druhá strana převrátit interrupční zákony pokaždé, když ve volbách získá převahu. Tyto země jsou též často místem hledání „kompromisů“ ohledně doby, do kdy je potrat povolen. Jde o to, že zde existuje nevyhraněná skupina voličů, která rozdílně vnímá např. miniinterrupce a použití pilulky RU-486 oproti například potratu při porodu. Dané kompromisy jsou ale zpravidla vedeny pouze snahou dosáhnout maxima. Pro většinu aktivistů hnutí pro-life je přijatelný pouze zákaz všech typů potratů včetně Postinoru a RU-486, aktivisté hnutí pro-choice zase ve velké většině požadují právo na potrat až po okamžik, kdy začne novému jedinci fungovat mozek na patřičné úrovni. Obě strany mají své extremisty, u odpůrců potratů to jsou ti, kteří jsou ochotni pro ochranu nenarozeného života sáhnout i k použití nelegálního násilí proti personálu klinik provádějících interrupce, u zastánců práva na interrupce ti, co požadují právo na potrat až do prvního nadechnutí novorozence (potrat při porodu).

Jak mezinárodní, tak český právní řád reflektují, že o pojetí života před narozením není obecná shoda, a proto se v mnoha formulacích vyhýbají explicitnímu vyjádření, jaký status lidský zárodek nebo plod má, popřípadě nejsou zcela konzistentní.

 Česká republika

Česká Listina základních práv a svobod konstatuje v čl. 6, že [l]idský život je hoden ochrany již před narozením a že [n]ikdo nesmí být zbaven života. Zároveň uvádí, že [p]orušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Ačkoli podle § 7 Občanského zákoníku vzniká způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti narozením, přiznává se právní subjektivita i již počatému dítěti, ovšem pouze za podmínky, narodí-li se živé. Ve většině definic dítěte v dalších zákonech nebo mezinárodních smlouvách se neuvádí dolní věková hranice a tedy není explicitně vyjádřeno, zda se ustanovení vztahují i na nenarozené dítě.

Interrupce povolil nejprve zákon č. 68/1957 Sb., později podmínky uvolnil zákon č. 66/1986 Sb. V červnu 2003 navrhli poslanci Jiří Karas (KDU-ČSL), Jan Kasal (KDU-ČSL), a Petr Pleva (ODS) zrušení zákona a podstatně přísnější regulaci a ochranu lidského života i před narozením, návrh byl zamítnut v prvním čtení poměrem hlasů 134:23.

Nesouhlas s liberálním přístupem k interrupcím vyjadřují nejvýrazněji voliči křesťansky orientované KDU-ČSL, většina poslanců strany si však je vědoma marnosti snahy o prosazení zákazu interrupcí. Téma je však používáno při bojích jednotlivých skupin uvnitř této politické strany.

V současné době se jako hranice pro ukončení rozlišuje podle důvodu. Při ukončení těhotenství na žádost matky je nejzazším termínek 12. týden těhotenství, při indikaci genetické lze těhotentsví ukončit až do 24. týdne.

Přerušení těhotenství však bylo vyňato ze seznamu lékařských zákroků hrazených z veřejného zdravotního pojištění a žadatelky si je musí zaplatit, s výjimkou případů, kdy jde o nutný lékařský zákrok v zájmu zdraví těhotné ženy. To samozřejmě může být pro některé ženy překážkou. V současné době se cena potratu v ČR pohybuje od 3 000 Kč výše, závisí na stáří plodu a způsobu provedení.

 Německo

V Německu je interrupce ilegální, ovšem do třetího měsíce není trestána, pokud jí předcházelo „interrupční poradenství“. Poradenství provádějí poradny autorizované ministerstvem zdravotnictví jednotlivé spolkové země, které musejí být organizačně odděleny od lékařského zařízení, jež interrupci vykonává. Poradna nemá žádné rozhodovací pravomoci, její „rady“ neobsahují nic, co by nebylo dospělé vzdělané ženě již známo, a je povinna vydat potvrzení, že k poradenství došlo.

Na půdě katolické církve docházelo ke sporům, jestli má tyto poradny provozovat. Jedni tvrdili, že provozováním poraden asistuje při potratech, jiní argumentovali, že je to jediný způsob, jak ovlivňovat zájemkyně o potrat. Spor byl rozhodnut ve Vatikánu tak, že poradny provozovat může, ale nesmí vydávat potvrzení, což však v praxi znamená, že služeb jejích poraden se přestalo využívat.

Zákon dovoluje přerušení těhotenství v případě tzv. lékařské indikace, pokud existuje nebezpečí pro život nebo závažné zdravotní důsledky pro matku a není možné tomu jinak zabránit. Zákon nestanoví, kdo to posuzuje, v praxi to činí ošetřující lékař.

Do 12. týdne je přerušení těhotenství legální, pokud existuje tzv. kriminologická indikace, tzn. k otěhotnění došlo v důsledku znásilnění, partnerka nebyla schopna udělit souhlas atd. V případě přerušení těhotenství mezi 12. a 22. týdnem po poradenství není pacientka trestná, trestný je však lékař. V judikatuře existují značné, zčásti regionální, rozdíly ve stíhání deliktů.

 Souvislost s antikoncepcí

Podrobnější informace naleznete v článku antikoncepce.

Paralelně k tomuto sporu probíhá podobný spor o oprávněnost antikoncepce. V zemích, v nichž má katolická církev velký vliv, není antikoncepce tak dostupná, postoje k ní jsou negativnější a neprobíhá sexuální osvěta, což problém ještě vyhrocuje. Antikoncepce má však daleko méně odpůrců, neboť nezabíjí zygotu, ale buď brání samotnému oplození, nebo pouze znemožňuje usazení oplozeného vajíčka v děloze, což se děje často i bez ní. Prakticky jedinou metodou antikoncepce doporučovanou katolickou církví je symptotermální metoda (metoda, založená na pozorování bazální teploty a konzistence poševního hlenu ženy v průběhu menstruačního cyklu).

Problematické jsou zejména interrupce, které mají nahrazovat neexistující, nedostupnou nebo nepoužitou antikoncepci. Odpůrců interrupcí z tohoto důvodu je zřetelně více než odpůrců interrupcí obecně. S tímto problémem je spojený i problém selhání antikoncepce. Interrupce v důsledku selhání antikoncepce je většinou přijímána s menší nechutí než interrupce v důsledku nepoužití antikoncepce.

Jevy spojené se zákonnými omezeními interrupcí

 Nelegální potraty

Zákaz interrupcí vede k jejich ilegálnímu provádění. Zákrok provádějí často ne zcela kvalifikované osoby (hovorově nazývané jako „andělíčkářky“), často v naprosto nevyhovujících podmínkách. To vážně ohrožuje zdraví a život žen. V minulosti se používaly manuální techniky jako pokusy propíchnout vak blan a vyvolat tak odtok plodové vody s následným potratem např. pletacím drátem nebo jehlicí do klobouku; škrtnuté drátěné ramínko se dokonce stalo symbolem amerických organizacích bojujících za právo na bezpečnou a legální interrupci. Tyto neodborné postupy vedly k rozsáhlým poraněním ženy často s následným vykrvácením nebo těžké smíšené aerobně-anaerobní infekci při neošetřeném potratu (tyto infekce jsou těžko zvládnutelné i při použití moderních antibiotik – v podstatě šlo o horečku omladnic). Stejně závažné následky měly pokusy vypudit plod chemicky – např. vstřikováním petroleje nebo mýdlové vody do dělohy, což při proniknutí do krevního oběhu ženy způsobilo hemolýzu a smrt. Docházelo také k otravám, např. nechvalně proslulá klášterní chvojka. V zemích se zakázanou interrupcí, nedostupnou antikoncepcí a nedostatečnou osvětou se tyto jevy vyskytují dodnes.

Potratová turistika

Vzhledem k tomu, že přístupnost potratů v jednotlivých státech se velmi liší, putují často ženy, požadující potrat, ze států s přísnými pravidly do zemí s liberálnějším postojem. Tomuto jevu se říká potratová turistika. Příkladem jsou cesty žen z Polska do ČR nebo z Irska do Velké Británie.

 Potrat v mezinárodních vodách

Zvláštním případem potratové turistiky je využití služeb Žen na vlnách — pokud loď této neziskové organizace vypluje do mezinárodních vod, platí na ní liberální nizozemské zákony umožňující interrupci.

Interrupce v ČR – trvalý pokles

Vývoj potratovosti v ČSR a České republice byl ovlivňován vývojem počtu obyvatelstva, legislativními úpravami a rozšiřováním moderních antikoncepčních metod. Umělé přerušení těhotenství se na základě zákona č. 68/1957 Sb. stalo běžným zákrokem, jako regulátor zde fungovaly interrupční komise, které posuzovaly oprávněnost jednotlivých žádostí, avšak činnost komisí byla poměrně formální a povolovaly naprostou většinu žádostí.

Celkový počet potratů v Československu či v Česku nikdy nepřesáhl počet porodů. Prudký nárůst umělých potratů byl zaznamenán v polovině osmdesátých let, kdy byla miniinterrupce povolena a prováděna ženám zdarma za pokračující nedostupnosti jiné antikoncepce. Byla proto využívána jako antikoncepční metoda. Maxima bylo dosaženo mezi lety 1988 a 1990 (97,1; 98,2 a 96,2 potratů na sto porodů). V porovnání s evropským průměrem byl počet potratů i interrupcí v ČR vysoký. K úbytku nastalo po roce 1990, tento trend nadále pokračuje. V roce 2005 bylo zaznamenáno 31 000 ukončených těhotenství ku 93 000 živě narozených, z toho cca